Les bez srdce

Owen je synem královského hvězdopravce a též tomuto řemeslu podlehl, žije s otcem a dvouletou sestřičkou až nebezpečně blízko lesa... a ten je stále blíž. Nepřestávají zpívat a stále lákají. Zpívají svoji oblíbenou píseň smrti. Kdo? Stromové sirény, 8 dcer čarodějnice, monstra z lesa, která zabíjejí a kradou duše nebožtíků. Pro svoji matku, pro svůj les, který z něčeho žít a sílit musí.

Owen jim byl nejednou vystaven - když les příliš pokročil do civilizace nebo když zjistil, že jsou jeho blízcí, kteří nedokázali odolat písni, v nebezpečí... a přesto přežil. Pokaždé. I když měl už na kahánku. Nečekal, že se ho stvůře zželí, že ocení jeho odvahu (či nulový pud sebezáchovy) když jde o jeho blízké, že jeho chování pochopí, však i ona má sourozence a žijí ve válce.

Může mít nestvůra duši?

Les je zlý a musí padnout! Ale musí být zničen celý? To už budete muset zjistit sami.

"Všechna živá stvoření si zaslouží jméno." "I nestvůry?"

Ke knize jsem se dostala náhodou, když jsem ji katalogizovala v knihovně a zaujal mě její námět, který originálně pracuje s mým oblíbeným příběhem Krásky a zvířete, ale zároveň jsem nyní po čas čtení viděla i maličkou podobnost s Ariel, tedy Malou mořskou vílou (možná, že se mýlím).

Děj je vyprávěn z pohledu hlavních postav, kdy se autorka zaměřila na vyprávění děje za pomoci emocí a myšlenkových pochodů. První část knihy je trochu zdlouhavá, ale nikoli nepříjemně, příběh tu měl převážně pomalé, odpočinkové tempo, díky poznávání a pomalé romantické linky, ale strhující druhou polovinu knihy, kde o akci nebylo nouze, která tempo krásně vyváží.

V knize byla spousta hlubších myšlenek. To my rozhodujeme o tom, kdo jsme nebo kým se chceme stát. Postavy čelí mnoha konfliktům svého okolí, psychicky i fyzicky, ale především svádí své vnitřní boje.  Byly popsány celkem dobře - vzhledem k žánru, zde chápu málo prostoru popisu pro vedlejší postavy a hlavní prioritou byl popis protagonistů. Hlavní postavy na mne občas působily až moc naivně, ale k (temno)pohádkové atmosféře? Proč ne. Serenu jsem si oblíbila více, jelikož její kapitoly se lišili svým provedením. Ukazovaly (myšlenkami i typografií textu) čím/kým je a čím se postupem času stává, jak se mění a vyvíjí. Tento pocit mi u Owena chyběl. Jejich vztah se vyvíjel hezky, občas byl nahoře a občas na dně, ale samotný Owen? Nic moc za mě.

Samotný les můžeme vnímat jako metaforu pro vnitřní démony, zkoumání vlastní odvahy, loajality, pomsty, křivdy, neznáma a tajemna, nikoli jen toho špatného, což předvádí nejen hlavní postavy.

Autorčiny popisy cením, protože jsou živé (většinou), udržují napětí a udržují si až lyrický tón, který mi ke knize seděl.

Ocenila jsem hlavně postupné odhalování onoho 'proč' - Co se stalo se světem a proč? Proč je válka? Proč jim není přáno? Proč právě oni? Ono protože je celkem jednoduché, ale vyřešit ho komplikovanější.  Pohádky, i retellingy, obvykle končívají svým 'a žili šťastně až na věky', ale happyend zde úplně nehledejte... alespoň ne tak, jak by si postavy zasloužily...

Osobně bývám fanoušek spíše padouchů/záporáků, protože hrdinové se přeceňují a všichni jim drží palce, ale zde jsem měla pocit, že vlastně nemám komu ve sporu fandit.

Upřímně jsem od knihy čekala něco jiného, trochu temnější příběh, ale je to příjemný retelling s temnou atmosférou. Dětem bych knihu nedoporučila (některé scény mohou být drsnější), ale dospívající, nenároční a odpočinkoví čtenáři by knihu ocenit mohli. Jde o knihu s hate-to-love tematikou, je o zakázané lásce, tajemství, odvaze, naději, obětech a ceně... kde na konci slzu jistě uroníte.

Mé hodnocení: 3,5/5