4) Francouzský romantismus a Victor Hugo

Francie byla kulturním děním Evropě středobodem, ale hnutí romantismu ji minulo o celou generaci básníků než v ostatních zemích, kde byl vnímám mimo jiné jako protifrancouzský. Kulturní dění ve francii během napoleonských válek bylo značně utlumeno. Romantismus se zde začíná projevovat až kolem roku 1820. Charakteristika této doby z pohledu literatury se mnohdy propojuje s politikou – republikánská literatura a zabývá se otázkám opozice vůči monarchistickému režimu doby (Romantismus ve francouzské literatuře).

K francouzským představitelům romantismu řadíme tyto osoby, které se pohybovaly v úzkém Hugovu kruhu – např. Alfred de Musset, Alexandre Dumas a další. Již v třicátých letech se od romantismu opouští a nahrazuje jej realismus (viz Balzak). Hugo je jedním z mála představitelů, kteří se tohoto stylu nikdy nevzdali (Romantismus ve francouzské literatuře).

5) Velká francouzská revoluce 1789-1799

Když Hugo opustil literární kariéru a začal působit politicky bojem za práva lidí, lidskou svobodu a rovnost mezi občany, ovlivnily ho dějinné události Velké francouzské revoluce, která všechno smýšlení o principech odstartovala, a to nejen ve Francii, ale po celé Evropě. Revoluci způsobilo mnoho faktorů a jednalo se o vyústění problémů, které již dlouhou dobu sužovaly francouzskou společnost.

Mezi nejhlavnější příčiny patřila všeobecná nerovnost mezi šlechtou a poddanými. 85 % obyvatel tvořili rolníci a šlechta vlastnila 30 % půdy z níž pouze čerpala výnosy a díky vykořisťovacímu systému, který na ostatní vlastníky půdy naložil vysoké daně, vládnoucí vrstva dále bohatla a "podřadné" skupiny obyvatel kvůli tomu více chudly. Navíc třetina obyvatel Francie byla diskriminována omezením volebního práva, což dále prohlubovalo společenskou nerovnost a všechny tyto problémy umocnilo zvyšování daní způsobené neudržitelnou a rozhazovačnou finanční politikou země. Krizi dále prohloubila nedostatečná sklizeň, jež vedla k hladomoru. Obecně šlo v revoluci o občanské vzbouření vůči feudálnímu systému (Duby, 2003, s. 402-404).

6) Červencová revoluce 1830

Červencová revoluce, též známá jako "tři slavné dny", byla pouze tři dny trvající revolucí v Paříži ve dnech 27. až 29. července roku 1830. Panovníkem byl v té době Karel X., jež měl neshody s politiky, ovšem vzpouru odstartovala královská nařízení. Tyto ordonance zahrnovaly nejen zrušení současné sněmovny a vyhlášení nových voleb, především se však jednalo o razantní omezení volebního práva a svobody tisku (Kudrna, 1988, s. 386-87).

Prvního dne vzpoury se tak na ulicích shromažďovali tiskaři, podnikatelé a řemeslníci, jejichž dílny a pracoviště měly pozastavený provoz. Společně s dalším lidem v okolí radnice a na několika předměstích postavili barikády (Kudrna, 1988, s. 388).

Následné dny pak nastal boj, přičemž povstalci se zmocnili kasáren, a na znamení odporu králi vyvěsili trikoloru na obléhanou radnici i na chrám Notre-Dame (Kudrna, 1988, s. 388). Vlastenečtí vojáci se postupně přidávali na stranu povstalců, proti nimž měli nařízeno bojovat (Duby, 2003, s. 465). Karel X. se ještě během revoluce snažil svá nařízení stáhnout a upokojit lid, ovšem bezvýsledně. Později byl donucen abdikovat a utéct ze země (Duby, 2003, s. 466).

Ve fázi, kdy vzbouřenci obklíčili několik významných míst, vytvořila část politiků komisi pro správu města a jako nový panovník byl ustanoven Ludvík Filip Orleánský, který měl později pověst 'občanského krále' (Kudrna, 1988, s. 388-89).

Červencová revoluce a reformy, které s ní souvisejí, byly přinejmenším východiskem pro další demokratizaci veřejného života (Duby, 2003, s. 466). V návaznosti na nově se formující režim se Hugo, jako zastánce liberalismu, aktivně snažil na trůn dosadit svého favorita. Své názory posléze přehodnotil a usoudil, že Francie by pod jeho vládou jen trpěla.

7) Republikánské povstání

Následující text má za cíl seznámit čtenáře s dějinným základem republikánského povstání v Paříži. Toto povstání je relevantní, jelikož hraje roli přímo v Bídnících coby scéna, kde se většina hlavních postav setkává na barikádě v Rue Saint-Denis. Taktéž Hugovy články podpořily republikánskou stranu v jejím smýšlení a ta ho začala považovat za svého duchovního vůdce, což celkově přispělo k iniciaci Republikánského povstání.

Povstání navazuje na Červencovou revoluci a představuje snahu republikánů o svrhnutí červencové monarchie. Tzv. tři slavné dny července roku 1830 vedly k reformám, které představovaly základ pro demokratizaci veřejného života. Při snahách o nastavení nového režimu pak poslanci spolupracovali s lidovým hnutím (Duby, 2003 s. 465–466).

Události se setkaly s nesouhlasem mladých republikánů odmítajících červencovou vládu. Jejich počínání však ochromovaly neshody a neorganizovanost. Ohlas nenacházeli ani u lidových vrstev, na něž se snažili působit (Duby, 2003, s. 466). Ve snaze dostat se k moci odstartovali sérii neúspěšných pokusů o revoluci. Své snahy zúročili nakonec při pohřbu generála Lamarqua a 5. a 6. července roku 1832 se jim podařilo vyburcovat nepokoje (Duby, 2003, s. 466-467).

V kontextu republikánského povstání pozorujeme aspekty související s občanskými principy. Objevovaly se neustálé společenské potíže, neklid projevující se v tisku a v literatuře (Duby, 2003, s. 467). Buržoazie se po vítězství se šlechtou ukázala jako nejednotná, s různícími se zájmy. Velká a střední buržoazie soupeřila o státní funkce, maloburžoazie a studenti probouzeli mezi lidem vzpouru proti moci notáblů (Duby, 2003, s. 468).

Vyvstaly i hospodářské obtíže, jako např. nezaměstnanost. Nezaměstnané pracovní síly neměly pak ve vzpouře co ztratit a po červencových dnech jejich řady vzrostly. Manufaktury začaly stagnovat a posléze i zavírat. V zahraničním obchodování panoval zmatek, banky začaly upadat, čímž paralyzovaly podnikání. Musely být zřízeny dílny zaměstnávající osoby v nouzi, poskytovány půjčky podnikatelům atd. (Duby, 2003, s. 468).

Vyvstaly i hospodářské obtíže, jako např. nezaměstnanost. Nezaměstnané pracovní síly neměly pak ve vzpouře co ztratit a po červencových dnech jejich řady vzrostly. Manufaktury začaly stagnovat a posléze i zavírat. V zahraničním obchodování panoval zmatek, banky začaly upadat, čímž paralyzovaly podnikání. Musely být zřízeny dílny zaměstnávající osoby v nouzi, poskytovány půjčky podnikatelům atd. (Duby, 2003, s. 468).

Francouzské společnosti nepřidal v roce 1832 ani zásah epidemie cholery. Společně s ekonomickou krizí nastavovala nemoc pro narůstající počet lidí ve městech stísněné podmínky. "Taková byla Paříž Bídníků, v nichž Victor Hugo zobrazil veškerou lidskou bídu." (Duby, 2003, s. 468). Město odhalilo nejvýraznější protiklady, které z hlediska biologického i sociálního stavěly proti sobě buržoazii a lidové vrstvy (Duby, 2003, s. 468-469).

8) Adaptace Bídníků na jevišti, na plátně a ve hrách

V roce 1989 proběhla Sametová revoluce, tato událost zasáhla i do divadelní kultury. Divadelní kultura se proměňovala, v Československé republice se divadelní trh rozvětvuje do dvou proudů – do konzervativního a progresivního. Progresivní představení se projevují pomalu a postupně, snaží se přiblížit soudobým trendům a k západní kultuře. A právě sem spadá celosvětově známý muzikál Les Miserables, který byl průkopníkem nového způsobu divadelního představení u nás (Bár, 2013, s. 303–304).